Deflační ani inflační oddlužování nemusí být úspěšné

článek Romana Dvořáka pro Hospodářské noviny

Zveřejněné míry inflace v Německu a USA potvrzují, že se zatím nenaplňují obavy z narušení cenové stability. Nákupy dluhopisů centrálními bankami k rozpoutání inflace nestačily. Natištěné peníze se nedostaly k firmám, které by je investovaly ani spotřebitelům, kteří by je utratili. Jak je možné, že po třech letech kvantitativního uvolňování zůstává inflace nízká? Ekonomiky balancují na hranici mezi inflačním a deflačním způsobem snižování dluhů. Zatímco centrální banky se daly inflační cestou vykupování dluhu horší kvality nebo delší splatnosti, vlády tlumí ekonomiku deflační restrukturalizací dluhu, zvyšováním daní a snižovaním výdajů. Deflační je též opatrné chování firem i spotřebitelů. Výsledkem není vysoká inflace ani deflace, ani propad nebo růst dolaru či eura. Je zřejmé, že deflační oddlužení nemůže být úspěšné, ale to nemusí být ani inflační. Asi dvě třetiny státního dluhu USA a eurozóny jsou splatné do pěti let nebo jsou vázáné na inflaci. Kvůli této částu dluhu je zbytečné riskovat, že se růst cen dostane mimo kontrolu. Navíc málokterá vláda může mít zájem na výrazném inflačním znehodnocení dluhopisů, protože ty tvoří většinu úspor na penzi. S bezcennými dluhopisy by se prohloubila závislost na výplatě státních penzí, kterou vlády naopak chtějí snižovat. Obětovat cíl důchodové reformy inflačnímu oddlužení by nebyl nejlepší nápad.

Roman Dvořák (autor je analytikem v Pioneer Investments ČR)