NADACE CHARTY 77 PŘEDALA CENU JAROSLAVA SEIFERTA ZA ROK 2007

Včera ve večerních hodinách proběhlo v kostele sv. Anny – „Pražské křižovatce“, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, slavnostní předání Ceny Jaroslava Seiferta.

Letošním laureátem této prestižní literární ceny se stal básník, prozaik a dramatik František Listopad a porota v čele s literárním historikem a kritikem Jiřím Brabcem ocenila nejen jeho básnické dílo Rosa definitiva, ale též mu poděkovala za jeho celoživotní práci. Sám František Listopad se k této nominaci vyjádřil slovy: „Potkala mě krása – a to díky Chartě, přemilému Seifertovi a ještě mnoha přátelům, známým i neznámým.“

Úvodní slovo večera přednesl František Janouch, zakladatel Ceny Jaroslava Seiferta, který přiblížil vznik této ceny a kritéria hodnocení: „Když jsme před 22 lety formulovali kritéria pro díla, která mohou být odměněna, Milan Kundera zastával názor, že Seifertovu cenu by mělo dostat původní dílo uveřejněné v posledních třech letech. Ne vždy se to podařilo. Někdy se porota rozhodla udělit cenu za knihu vydanou více než před třemi roky, někdy i za celoživotní dílo. Najednou se stal zázrak: 86letý básník František Listopad žijící již 60 let v zahraničí, většinou v Portugalsku, někde na konci Evropy, napíše, jak říká sám, poslední knihu básní, napíše ji krásnou, čistou, něžnou a lahodnou češtinou, uveřejní ji v roce 2007 v Praze a týž rok je Listopadova kniha Rosa definitiva odměněna Seifertovou cenou.“

Život a dílo Františka Listopada pak v laudatiu představil Jiří Brabec, předseda poroty. Přednesl ukázky z některých jeho básní a charakterizoval Listopadovu poetiku: „Opět se otevírá další kapitola. Jazyk – vzpomínka, jazyk a samomluva. „Ještě píšeš slova / růže srnec urna / zvučí z prostorova / prsten kol Saturna.“ Některými momenty se dostává Listopadův text blízko k textům Ivana Blatného. Pro oba je české slovo spjato vždy s trsy kontextů, evokuje zmizelé vnitřní vazby, ztajené odkazy, ztracené konfigurace. Jsou osamoceni s jazykem, který se stává něčím na výsost intimním. V básni věnované Ivanu Blatnému čteme verše: „Vidím co vidím / dekalog rozedrán. / Co nevidím vidím, / češtinu nerez, / češtinu filigrán.“ Každá poezie je dialogická, v každém verši je latentně přítomen čtenář. Ale v případě Listopadově je čtenář – díky své neurčitosti – daleko více pasivní, než je tomu u básníků píšícím uprostřed jazykově sourodé kolektivity. Básník je totálně osamocen. Hovoří jako by sám k sobě. Proto se shledáváme se snahou o přesnost až úzkostlivou.“

Stejně jako v předchozích letech obdržel i letošní laureát plastiku, symbol Nadace Charty 77, dále grafiku od Emanuela Ranného „Havraní krajina“ a finanční dar ve výši 300 000 korun věnovaný skupinou Pioneer Investments v ČR, jež je součástí mezinárodního bankovního uskupení UniCredit Group. Za skupinu Pioneer Investments v ČR a SR pak poděkoval Františku Listopadovi její generální ředitel, Roman Pospíšil, v jehož projevu mimo jiné zaznělo i malé srovnání oblasti finančnictví a literatury:
„Ač se to na první pohled zdá málo pravděpodobné, přece se najde minimálně jeden společný jmenovatel těchto oblastí - je to odvaha. Odvaha a vytrvalost. V obou světech, ve světě financí i poezie, musíme v sobě nalézt odvahu riskovat. Riskovat ztrátu, ať již v případě propadu akcií na burze, či nepochopení svých veršů. Vytrvalost nevzdat se při prvním neúspěchu. Odvahu a vytrvalost slovy a verši bojovat, přinášet radost, potěšení, pochopení a krásu.“

Celým večerem provázela Štěpánka Duchková a své skladby zahrála hudební skupina Botafogo s Janem Jiráněm. V závěru ceremonie pak obdrželi účastníci slavnostního předání Ceny Jaroslava Seiferta Pamětní list podepsaný laureátem a sbírku Rosa definitiva.

Prestižní literární Cena Jaroslava Seiferta (CJS) je udělována Nadací Charty 77 již od roku 1986 z iniciativy prof. Františka Janoucha. Cena Jaroslava Seiferta se uděluje za vynikající básnické či beletristické dílo vydané nebo jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech, výjimečně i za dílo celoživotní. Každoročně je vyhlašována 22. září v předvečer básníkových narozenin.

O udělení Ceny Jaroslava Seiferta rozhoduje nezávislá porota, která letos zasedala ve složení: Jiří Brabec (předseda poroty), Václav Jamek, Pavel Janáček, František Janouch (bez hlasovacího práva), Dušan Karpatský, Jiří Pelán, Jiří Rambousek, Miloslava Slavíčková a Pavel Šrut. Na sbírce Rosa definitiva, kterou laureát označuje za svou závěrečnou, ocenila porota zralou a čirou poetiku a mimořádný cit pro mateřštinu, na níž dlouhá léta exilu nejsou patrná.

František Listopad (nar. 1921 v Praze) publikuje od roku 1938. Po roce 1941 žil v ilegalitě. Roku 1945 spoluzakládal deník Mladá fronta a řídil v něm kulturní rubriku. Po únoru 1948 zůstal v Paříži, kde pracoval jako novinář a televizní režisér. Roku 1958 se usadil v Portugalsku, kde žije dodnes. Byl mj. ředitelem Národního divadla v Lisabonu a založil Vysokou divadelní a filmovou školu. Jeho dílo vycházelo knižně v českých exilových nakladatelstvích a po roce 1989 i ve staré vlasti.

Dosavadní laureáti Ceny Jaroslava Seiferta:
Dominik Tatarka (1986)
Ludvík Vaculík (1987)
Ivan Diviš (1988)
Karel Šiktanc (1989)
Emil Juliš (1990)
Jiří Kolář (1991)
Josef Hiršal a Ivan Wernisch (1992)
Bohumil Hrabal (1993)
Milan Kundera (1994)
Antonín Brousek a Petr Kabeš (1995)
Jiřina Hauková a Zbyněk Hejda (1996)
Karel Milota (1997)
Věra Linhartová (1998)
Jiří Kratochvil (1999)
Pavel Šrut (2000)
Zdeněk Rotrekl (2001)
Jiří Gruša (2002)
Miloslav Topinka (2003)
Viktor Fischl a Josef Škvorecký (2004)
Michal Ajvaz a Jiří Suchý (2005)
Ivan Martin Jirous (2006)

Pioneer Investments, Praha